Nezapomenutelná zima? Vyrazte s dětmi na Apaluchu!
Znělo to od začátku jako výzva. Vzít šestiletého kluka a vydat se s ním, s partou podobně bláznivých rodičů a medvědicí Apaluchou do zasněžených hor na týdenní kurz zakončený tábořením na sněhu.
Prázdninová škola Lipnice pořádá různé kurzy, včetně kurzů pro rodiče s dětmi. Apalucha, jejíž první ročník se odehrál loni a druhý se chystá na příští zimu, je mezi nimi výjimečná. Je to totiž jediný kurz, kde se děti a dospělí mohou společně dosyta vyřádit v zimní přírodě. A že taková zima v českých horách příležitostí k hrám a dobrodružství skýtá!
Ale vezměme to pěkně popořádku. Apalucha začala seznamovacím podzimním víkendem, který se nám bohužel odehrál celý na blátě, jakkoli teoreticky už měl být sníh. Ale nevadilo to. Pobavili jsme se a seznámili jsme se jak mezi sebou, tak hlavně s medvědicí Apaluchou a jejím příběhem, který nás (a hlavně děti v podobě pohádek na dobrou noc) pak provázel celým kurzem.
Abychom se dostatečně připravili a také natěšili, Apalucha nám rozdala domácí úkoly. A tak se přes Vánoce vybarvovaly tabulky, učily písničky, provozovaly přípravné aktivity a především se otužovalo studenou sprchou, což se ne vždy setkávalo u dětí s pochopením ;).
A pak konečně přišel čas hlavního kurzu. Na většině našeho území nebylo po sněhu ani památky, ale Apalucha naštěstí vybrala místo hluboko v Rychlebských horách, kde bylo sněhu pro naše účely dosti. A tak nám začal mrazivý týden na Medvědí boudě, týden plný her a aktivit, pohádek a zpívaní, týden bez mobilního signálu, počítačů a civilizace, týden, kdy se ukázalo, že i zima je skvělé roční období pro pobyt v přírodě.
Děti si brzo zvykly na čištění zubů u pramene a zdálo se mi, že den ode dne přicházely ráno méně a méně oblečené, jak si uvědomovaly, že člověk nemusí být vždycky v zimě venku zachumlaný v osmi vrstvách oblečení.
Každý den byl nabitý událostmi. Jednou se pořádaly závody psích spřežení, kdy se tatínkové trumfovali v konstrukci saní a děti pak táhly jako o život, jindy jsme společně stavěli opravdovou jurtu, v níž se pak odehrávaly kouzelné společné večery a kam nás chodila navštěvovat medvědice Apalucha. A do toho spousta menších her a sněhového tvoření. A kdo se při hrách venku dostatečně nezahřál pohybem, toho pak pokaždé uvítala Medvědí bouda příjemným teplem a vůní něčeho dobrého na zub.
Jak čas postupoval, víc a víc se mluvilo o Expedici. O závěrečné výpravě a táboření venku na sněhu. Účastníci byli dostatečně poučeni už na přípravném víkendu a tak byli všichni vybaveni jak věcmi, tak informacemi, aby cestu i mrazivou noc v pohodě zvládli. A zvládli. Všechny děti byly mimořádně statečné, šlapaly, nosily dřevo a pomáhaly, kde mohly. Večer u obrovské vatry byl pro ně i rodiče zážitkem, na jaké se nezapomíná.
Malá medvíďata i dospělí účastníci se toho o sobě na Apaluše hodně dozvěděli. Třeba, že děti není potřeba před zimou chránit, že si s ní dokáží docela dobře poradit a užijí si v ní spoustu legrace. A děti zas viděli mnohdy poprvé rodiče v zimě celý den venku bez lyží.
Takže my určitě jedeme i příští zimu. Snad se nám bude hodit i písnička, co jsme se naučili: “Nahoře na severu je grónská zem, žije tam medvědice s medvídětem” Pojeďte taky!
Tomáš Mrkvička, účastník Apaluchy a elév PŠL
