Svět chce slyšet, kdo jste

Co vás k tomu vedlo?
Byla to asi chuť začít pracovat s malými dětmi, u kterých se objevil zájem o divadlo. V malém človíčku je ukryto mnoho pozitivního, děti mají talent, jen ho u nich objevit. Myslím, že je škoda, když právě takový „skrytý“ talent zůstane někde v zapomnění a přijde nazmar. Tak vznikly dva maličké dramatické kroužky, k nimž bych časem ještě ráda přidala dětské divadlo. Jeho členská základna by se formovala z těch nejlepších v kroužcích. Divadlo bych ráda postavila v roce 2011.

Prosadit takovou myšlenku ale není zase až tak jednoduché…
Nezdá se mi to jako problém. Koncepci mám. Pomoci by tomu měly například známé osobnosti z hereckého prostředí, které by moje svěřence vyučovaly, dělily by se s nimi o zážitky a svoje dovednosti, samozřejmě uzpůsobeně dětskému věku i možnostem. Dohromady bychom se snažili navést děti na dráhu, která jim umožní vnímat i zaujmout. Počítám s účastí herců, režisérů a výtvarníků, kteří mají vztah k dětem. Bylo by to vhodné i proto, aby děti měly možnost pracovat i s jinými lidmi, nejen se mnou.

Proč nechcete čas a energii věnovat spíše nějaké komerční činnosti, která by byla i zdrojem vašich příjmů?
Myslíte, že je třeba jít jen cestou počítání peněz? Samozřejmě, člověk se nějak uživit musí, ale při tom může dělat i to, co ho především těší, v čem vidí určité poslání, něco nového, co dává smysl i ostatním. Loni jsem pracovala pro jednu uměleckou školu a našla jsem se v tom. Baví mne tvořit s dětmi.
Rozhodnutí bylo rychlé – sehnala prostory, kde se scházíme, a začali jsme. 
Ono se to někdy těžko vysvětluje – cítím, že mezi dětmi a mnou existuje energie, která má šanci zvednout je od počítačů a nabídnout jinou volbu k využití času a schopností.

Jste hodně všestranná, nebude to tedy jen o hereckých výkonech?
Troufám si tvrdit, že činnost divadla i kroužků bude stále pestřejší. Mohu psát, režírovat, vymýšlet, k čemu novému se odhodlat. Když vidím, jak den ode dne děti ve svých schopnostech rostou a jaké dělají pokroky, je to pro mne úžasné. 
Víte, já nejsem komerční typ. Chci dělat věci, které dělat chci, jestli mi rozumíte. Spousty nového se také učím, přijde mi to smysluplnější než plýtvat časem, který mne nenaplní.
Nerada bych dělala něco jen kvůli penězům

Jak je to tedy s dramatickými kroužky v praxi?
Jednou týdně od září do června pracují dva tyto kroužky, v jednom je osm, ve druhém jsou tři děti, nyní v létě máme volno, od září zase začneme naplno. A to již podle nového konceptu s lidmi z divadla a filmu. Více zatím neprozradím. Děti se mohou přihlásit na základě smlouvy, kterou najdou na detskytalent.cz. Nejspolehlivější však jsou osobní reference. Když jsou děti nadšené a rodiče si to navzájem poví Přihlásit se mohou děti od pěti let věku tak do 11 let. Zatím máme spíš děvčátka, přesně to jsou čtyři kluci a sedm holčiček.
V kroužcích se děti učí mluvit, pohybovat, dostávají základy choreografie, učí se zvládat emoce před filmovou kamerou a jednoduchými prostředky se tyto emoce učí vyjadřovat. Přitom se dětská duše hodně otevírá a to je podstatné. V tomto pojetí zkoušíme jednotlivá představení.

Aktivit je ale více – můžete o nich něco povědět?
Nehodláme dělat divadlo pro divadlo, to by bylo málo. Tak jsme třeba s „mými dětmi“ hráli seniorům v Praze- Malešicích. Zkrátka – co se naučíme, nenecháme si jen pro sebe.
Jednu hru jsem napsala sama, druhou zdramatizovala, zahrnuji do představení písničky, aby se děti naučily zpívat, pracovat s mikrofonem, aby nabraly již v útlém věku správné sebevědomí. Ráda si jedu podle svého – převzít hotovou hru, to by nebylo ono, mám svoje představy a podle nich bych spolupráci s dětmi ráda orientovala.

Jak dítka zezačátku reagují?
Nejprve se hodně stydí. Když to opadlo, zjistila jsem, že některé z nich jsou velké talenty.
To mne velice nadchlo. Formovalo to i moji představu: mít celek kroužků a dětského divadla, takový koncept u nás chybí. Nebo spíše je jich velmi málo. Aby si děti mohly zahrát opravdově, před kamerou, aby to bylo pro ně „jako ve světě dospělých“. To je pak pro ně velká vnitřní motivace. Až by se něco naučily, mohly by chodit na castingy, zkusit si zahrát v reklamě, uměly by se postavit na jeviště či před kameru, něco o sobě říci – tato zkušenost je skoro k nezaplacení. A takové osobnosti budou stále více a více potřeba.

Souvisí to s měnícím se životním stylem, asi…
Možná více, než zatím domýšlíme. Ono to moje snažení má totiž i další cíl – umět se prosadit. Ve světě, který se stále více utápí v anonymitě, je umění prosadit se velmi důležitý prvek na cestě k seberealizaci. 
Společnost škatulkuje lidi. Svět chce slyšet, kdo jste. Ale někdy je to těžké říci.
Hraju, zpívám, píši, mám řadu možností, jejichž prostřednictvím hledám své já. Ze všeho nejvíce se ale chci věnovat tomu, v čem sama nacházím smysl.

ptala se Eva Brixi (časopis Madame Business)

www.detskytalent.cz